Házet perly...

Zrovna jsme se vrátili ze školy a musím sem své rozhořčení hnedka napsat. 

Dnes probíhal tzv. cake sale, čili maminky něco upečou a ve škole to pak prodávájí, aby se našetřilo na prolejzky apod. Vyzvány byly rodiny 1. třídy a Reception, kam chodí i Štěpánek. Ondra nejdřív navrhoval, když je to "sale" (v jiném významu sleva), tak ať věnujeme narozeninový dort ze soboty, ale to jsme nakonec zavrhli ze strachu z epidemie salmonely (máme své zkušenosti:-)). Takže jsem pekla novou, čerstvou buchtu, bublaninu s meruňkami. Pravda, drobenka navrchu se okamžitě roztekla a vytvořila na povrchu hnědavou krustu, ale jinak to byl dobrý koláč, vláčné těsto v dokonalé symbióze s nakyslými meruňkami, celou smetanu jsem do toho vylila. Paní Kounovská si kdysi dokonce vyžádala recept, jak jí to chutnalo a kdo ji zná, tak ví, že upřímnost je její oblíbená vlastnost. No a teď považte: oni to ti spratci anglický/indický/arabský/africký nechtěli! Prostě to bylo málo barevný, nebyli na tom žádný kytičky, hvězdičky, flitry, Spiderman, Frozen ba ani jeden Angry bird! Navíc v tom bylo ovoce, což jim jistě zavánělo zdravou výživou. U stánku byl nával, všechny ty umělohmotný muffiny a cupcaky šly na dračku, pak došlo i na dort, co vypadal mrkvově, pak na dort, co vypadal dost kupovaně a chudák meruňková buchta tam tvrdla a tvrdla (nenápadně jsem to pozorovala), Když už se hřiště vyprázdnilo, šla jsem si pro krabičky, ve kterých jsem ten zneuznaný koláč přinesla a říkala jsem paní dobrovolnici - prodavačce, že to jen blbě vypadá, ale že to JE dobrý! A ona se soucitným pohledem na těch šest kusů, které zbývaly na jinak rozebraných tácech, že ví, že to má ráda (mezitím se už asi hrozila chvíle, kdy si je bude muset zabalit s sebou domů...). Cházka jedna povrchní, soudit podle obalu!

Tak jsem sbalila krabičky a otočila se zády k tomu sladkému byznysu, na patře hořkou pachuť...

PS: Jestli někdo víte, jak zařídit, aby se ta drobenka neroztekla, tak sem s tím;-)

Helenčiny první narozeniny

Tak naše kočička má dneska přesně rok, narodila se ráno 5:45 a patrně se po tom roce rovzpomněla, jaký to bylo žůžo zaměstnávat rodiče celou dlouhou noc, čili to teď pro velký úspěch už asi druhý týden opakuje. Nejdřív jsme to sváděli na zuby, pak na rýmu, pak na kašel, ale patrně to bude nějaký hlubší psychosomatický problém...buď má noční můry, nebo chce, abychom se rozvedli. Už nemám ani sílu jí připomenout, že tohle teda Štěpánek nedělal, vzbudil se maximálně jednou nebo dvakrát, dal si mlíko a vzhledem k absenci jakéhokoliv důvodu, neřval jak na lesy a spořádaně zase usnul!

Čili zhruba v tomto rozpoložení se odehrávala dnešní oslava. Dopoledne jsem dodělávala dort, kam na vršek přijde ještě želé, které mi ztuhne vždy jen jednou za dva (možná tři?) roky a očividně letos nebyl ten rok...dílem se vsáklo a dílem raději vyteklo. O piškotu škoda mluvit (svádím to na polohrubou mouku, která do receptu patří, ale Tesco nevede...stejně jako Solamyl, ale to je jiný recept, nebojte!). Odpoledne jsme jeli do velkého hračkářství, kde si Štěpánek vybral dle svého gusta dárek od babičky. Trochu tajně jsme doufali, že to nebude lego, ale všechno marné. Zatímco jiné děti by jistě výskali radostí a tahali nás od regálu k regálu, Štěpánek jen cedil mezi zuby, že to trvá moc dlouho a vyhlížel oddělení lega. Poté, co v něm strávili půlhodinu a Š si vybral dalšího Hero factory do sbírky, to Ondra psychicky neunesl a šel si koupit pistolku a gumové náboje. Helence jsme pořídili odstrkávací tříkolku a hrající volant (podobný měl Štěpán, ale bohužel se ukázalo, že to není dobrá hračka na písek a ani můj odborný elektrikářský zásah ho nevzkřísil).

Doma se Helence oproti předpokladům nepovedlo namočit ruce do dortu (skleničku od šampusu shodil Štěpán), ani se popálit o svíčku, zato vydatně polila vodou nejdřív sebe a asi o 15 minut později i otce. Mezitím se v pravidelných intervalech vztekala, když měla dojem, že se jí nikdo dostatečně nevěnuje...jo a pak jednou, celkem oprávněně, když přepadla přes řídítka své nové tříkolky. A teď už spí, bohužel nikdo neví, jak ještě dlouho. 

Tak Helenko, přejeme Ti hodně zdravíčka a vydatný, ničím nerušený spánek, který Ti zajistí, že se svych druhých narozenin dožiješ ve zdraví...

Tvoji (velmi) unavení rodiče;-)

Vánoce

Ještě se vrátím k našim předvánočním radovánkám. Advent nám letos (tedy 2014) začal už někdy v půli listopadu - ne že by zdejší Tesco ozdobilo stromeček ve dvouměsíčním předstihu jako to kladenské, naštěstí bylo dostatečně zbrzděno Halloweenem, ale ve snaze povzbudit Štěpánka při pochodech deštivými rány jsem zaváděla řeč na to, co si přeje k Vánocům. A to tak dlouho, až se syn sám od sebe dožadoval nakreslení dopisu pro Ježíška (normálně si dobrovolně nakreslí tak maximálně návod k legu) a několikrát denně se vyptával, za jak dlouho už budou Vánoce, že se už těší (na robota). Pořídili jsme mu čokoládový adventní kalendář, který začal nekompromisně vyžírat už 18. listopadu. 

Dobu čekání jsem se pokoušela naředit ještě Mikulášem, který při bloudění Evropským vzdušným prostorem zjevně zabloudil až k nám, kde nechal otevřené okno a sladkosti nacpané v mých pletených podkolenkách.

Také jsem rodinu donutila jet do Londýna na kluziště, kde jsem se pod záminkou výuky synátora krásně projela na bruslích přímo před Museum of Natural History, což bylo krásné. Š se naštěstí tvářil, že ho to celkem baví a vydržel možná i 40 minut (na bruslích s dvěma břity).

Zbytek londýnské vánoční atmosféry jsme hledali marně (nebo na špatných místech) - v Hyde Parku se odehrával Winter Wonderland, což je něco mezi Matějskou a vánočními trhy. To bylo dobrý, spousta akce, světel, hluku, takže děti to bavilo. Buckinghamský palác naproti tomu tonul ve tmě a na Trafalgar square spoře oděný strom (byť z Norska) a pod ním zcela neozvučený sbor čítající několik málo zpěváků. Jesličky byly hodně divné, schované ve skleněné krychli, tak si Štěpán vylezl na lva a jeli jsme domů.

Co jsme neviděli v Londýně nám ovšem vynahradil na svém maličkém dvorku místní občan. Přes den se sice výzdoba víceméně válela na zemi, ale večer to stálo za to, viz foto.

Ve dne

V noci

Štěpánek stihl ještě Christmas Party ve škole, kam mohli přijít tentokrát ve svém "party clothes", což jsem rozkódovala jako cokoliv, co není uniforma. Dorazil i Father Christmas, který rozdával dárečky, které den předtím balily matky - dobrovolnice (také jsem se zúčastnila a už za hodinu mi pěkně trnuly prsty od nůžek;-)). Štěpánek podle všeho poznal, že se ho ptal, jestli byl hodný, na což náš mazaný syn odpověděl, že neví (=nechť to posoudí vyšší mocnost). Dostal pořádnou nadílku, pak jsme ještě šli dát perníčky sousedům a málem jsme nestihli vlak, protože si s námi chtěli, dle očekávání, povídat. Let do Prahy jsme nakonec stihli a doma jsme každého viděli minimálně dvakrát, což tyto Vánoce činí těmi zdaleka nejintenzivnějšími, které jsme v životě zažili...