Vánoce

Ještě se vrátím k našim předvánočním radovánkám. Advent nám letos (tedy 2014) začal už někdy v půli listopadu - ne že by zdejší Tesco ozdobilo stromeček ve dvouměsíčním předstihu jako to kladenské, naštěstí bylo dostatečně zbrzděno Halloweenem, ale ve snaze povzbudit Štěpánka při pochodech deštivými rány jsem zaváděla řeč na to, co si přeje k Vánocům. A to tak dlouho, až se syn sám od sebe dožadoval nakreslení dopisu pro Ježíška (normálně si dobrovolně nakreslí tak maximálně návod k legu) a několikrát denně se vyptával, za jak dlouho už budou Vánoce, že se už těší (na robota). Pořídili jsme mu čokoládový adventní kalendář, který začal nekompromisně vyžírat už 18. listopadu. 

Dobu čekání jsem se pokoušela naředit ještě Mikulášem, který při bloudění Evropským vzdušným prostorem zjevně zabloudil až k nám, kde nechal otevřené okno a sladkosti nacpané v mých pletených podkolenkách.

Také jsem rodinu donutila jet do Londýna na kluziště, kde jsem se pod záminkou výuky synátora krásně projela na bruslích přímo před Museum of Natural History, což bylo krásné. Š se naštěstí tvářil, že ho to celkem baví a vydržel možná i 40 minut (na bruslích s dvěma břity).

Zbytek londýnské vánoční atmosféry jsme hledali marně (nebo na špatných místech) - v Hyde Parku se odehrával Winter Wonderland, což je něco mezi Matějskou a vánočními trhy. To bylo dobrý, spousta akce, světel, hluku, takže děti to bavilo. Buckinghamský palác naproti tomu tonul ve tmě a na Trafalgar square spoře oděný strom (byť z Norska) a pod ním zcela neozvučený sbor čítající několik málo zpěváků. Jesličky byly hodně divné, schované ve skleněné krychli, tak si Štěpán vylezl na lva a jeli jsme domů.

Co jsme neviděli v Londýně nám ovšem vynahradil na svém maličkém dvorku místní občan. Přes den se sice výzdoba víceméně válela na zemi, ale večer to stálo za to, viz foto.

Ve dne

V noci

Štěpánek stihl ještě Christmas Party ve škole, kam mohli přijít tentokrát ve svém "party clothes", což jsem rozkódovala jako cokoliv, co není uniforma. Dorazil i Father Christmas, který rozdával dárečky, které den předtím balily matky - dobrovolnice (také jsem se zúčastnila a už za hodinu mi pěkně trnuly prsty od nůžek;-)). Štěpánek podle všeho poznal, že se ho ptal, jestli byl hodný, na což náš mazaný syn odpověděl, že neví (=nechť to posoudí vyšší mocnost). Dostal pořádnou nadílku, pak jsme ještě šli dát perníčky sousedům a málem jsme nestihli vlak, protože si s námi chtěli, dle očekávání, povídat. Let do Prahy jsme nakonec stihli a doma jsme každého viděli minimálně dvakrát, což tyto Vánoce činí těmi zdaleka nejintenzivnějšími, které jsme v životě zažili...