Češi

Minulý víkend byl nabitý k prasknutí sociálním kontaktem, hnedka v pátek jsme tu měli dva Ondrovy kolegy z práce i s manželkami. Obě jsou shodou okolností právničky, tak mě napadlo, jestli tam neexistuje stejná přitažlivost jako mezi modelkami a fotbalisty, ale mám zatím jen malý vzorek. Bylo to fajn, schází se na domácích přednáškách o různých tématech a tentokrát zavítali i do Purley, což sice znamenalo výrazně hektické odpoledne z mé strany, ale zase jsem mohla mluvit tváří tvář s někým starším šesti let a dokonce česky, takže to bylo nanejvýš příjemné. A navíc se konverzace dotkla mých nosných témat jen velmi okrajově (O prohlásil, že krom jiných věcí pereME i plínky), všichni jsou totiž tak sympaticky mladí, že děti vídávají tak možná v reklamách na YouTube:-)).

Nevím, kde se celý rok schovávala, ale Ondra objevil docela pěkně kompatibilní českou rodinu, jejíž hlava je též jeho kolegou, tak jsme v neděli vyrazili na společný výlet podél Regent's Canal. Jejich dvojčecí chlapeček a holčička jsou jen o kus starší než Štěpán, tak si docela rozuměli a Š si tím pádem zapomněl stěžovat, že je a) na výletě b) obnáší to chůzi c) nemá s sebou tablet d) zapomněli jsme vzít něco sladkýho. Od kanálu jsme dvakrát odbočili na hřiště, přičemž později odpoledne už jsme museli stát frontu na houpačku a z jakékoliv atrakce visel hrozen děti. Děti si i vyzkoušely šlapadla na ruční pohon, jezdily po takové jezírku, kde je po uplynutí vymezeného času naháněla paní v rybářských kalhotech (tak to měly i s vodníkem) a společně jsme šmírovali trénink osvalených slečen na visutých hrazdách. Největší zážitek ale asi stejně byla mrtvá nafouknutá krysa! Došli jsme do Camden Lock, kde už hlava na hlavě (stánky, jídlo, pití, hadry, alternativci všeho druhu), tak jsme museli až na další stanici metra, protože Camden Town v neděli večer preventivně zavírají (chodili by jim tam lidi;-))

Vyloženě český víkend jsem si naředila hned dneska: s Cristinou, kámoškou z Rumunska, jsme si vyprávěly (anglicky, jak jinak) zážitky z komunistické minulosti našich východoevropských zemí. Mimochodem celkem zvětšuju slovní zásobu v rumunštině, protože naše adoptovaná babička (tedy Andrejova) učí Helenku cestou ze školy (a občas i do školy) slovíčka. Na Helenku to valného vlivu nemá, ale mně to jde docela dobře!