Posledních čtrnáct dní bylo plných nevšedních zážitků. Např. jsem se zúčastnila jednoho veletrhu, který nebyl ani o plínkách, ani o kočárcích, mohla jsem tam mluvit o své práci (přičemž jsem zjistila, že mé vyjadřovací schopnosti v oblasti mimo každodennost, jsou povážlivě chudé) a navíc celá tato akce zahrnovala samostatný pobyt v centru Londýna, což jí dodalo ty pravé grády. No vlastně jsem pak akorát došla na Victorii a odjela domů vlakem, ale vše se počítá. Ondra odjel s Helenkou domů hned po obědě a Štěpánek odpoledne pobýval u své adoptované rumunské rodiny. Odbočka: Naposled jim babička připravila ke svačině karbanátek s bramborama, což její vnuk odmítl, zato Štěpán si poslušně sedl a celé to tam spořádal. Sice rumunsky umím akorát voda, děkuji, dobrý den (zásoba z dávného zájezdu do hor) a neběhej, pozor a zima (ze společných cest ze školy), ale bylo nad slunce jasné, co babička říká: "Podívej, Stepan to snědl všecko a ty nechceš??? Tytyty, já ti dám!!....atd. atp."Uprostřed týdne byl Ondra pracovně v Curychu, kde bydlel v hotelu, co měl vyhřívaný bazén na střeše a stihl první z řady vánočních večírků. Ukázalo se též, že v tamější pobočce Googlu mají (symptomaticky) místo půlky doubledeckeru vyřazené kabinky z lanovek! O skluzavce do jídelny ani snad nemluvě...
Koncem týdne dorazily kamarádky (no vlastně jsem znala líp jenom jednu), které se rozhodly využít mé výzvy, že nabízím ubytování s polopenzí zdarma s podmínkou, že půjdou se mnou na koncert Kluse. Přivezly s sebou krásné počasí, takže se podařilo dokonce vidět i kousek Londýna (krom nákupních center, kde strávily VELMI mnoho času, až i Ondra musel přehodnotit názor na moji lásku k nakupování;-)), no a v sobotu večer už konečně zase bez dětiček, jsme si vystály frontu do klubu, kde v rámci československé párty měl vystupoval i Tomáš Klus se skupinou. Velkou výhodou bylo i to, že se pak mohli přesunout na bar a pokračovat v afterparty, aniž reálně hrozilo ušlapání (na rozdíl od jejich koncertů v Česku), takže jsme zažily velmi neformální setkání se stříbrným slavíkem (zrovna ten večer ho vyhlašovali). Patrně ne všichni mí čtenáři ovšem sdílejí nadšení pro osobu Tomáše Kluse, takže nebudu zabíhat do detailů, nicméně si buďte jistí, že je ráda osobně vypovím komukoliv, kdo bude ochoten naslouchat:-D Kolem čtvrté ráno jsme uléhala do postele, aby v 7:30 na mě přistálo první dítě, které samozřejmě okamžitě vzbudilo dítě č.2, a za chvíli jsme vyráželi do Googlu na exkurzi a do Ledového království na sochy z ledu (překvapivě). Předchozí večer měl ovšem takovou sílu, že mi energie i endorfiny vydržely až do nedělního večera (o to krutější bylo pondělí...).
Žádné komentáře:
Okomentovat