Helenčiny první narozeniny

Tak naše kočička má dneska přesně rok, narodila se ráno 5:45 a patrně se po tom roce rovzpomněla, jaký to bylo žůžo zaměstnávat rodiče celou dlouhou noc, čili to teď pro velký úspěch už asi druhý týden opakuje. Nejdřív jsme to sváděli na zuby, pak na rýmu, pak na kašel, ale patrně to bude nějaký hlubší psychosomatický problém...buď má noční můry, nebo chce, abychom se rozvedli. Už nemám ani sílu jí připomenout, že tohle teda Štěpánek nedělal, vzbudil se maximálně jednou nebo dvakrát, dal si mlíko a vzhledem k absenci jakéhokoliv důvodu, neřval jak na lesy a spořádaně zase usnul!

Čili zhruba v tomto rozpoložení se odehrávala dnešní oslava. Dopoledne jsem dodělávala dort, kam na vršek přijde ještě želé, které mi ztuhne vždy jen jednou za dva (možná tři?) roky a očividně letos nebyl ten rok...dílem se vsáklo a dílem raději vyteklo. O piškotu škoda mluvit (svádím to na polohrubou mouku, která do receptu patří, ale Tesco nevede...stejně jako Solamyl, ale to je jiný recept, nebojte!). Odpoledne jsme jeli do velkého hračkářství, kde si Štěpánek vybral dle svého gusta dárek od babičky. Trochu tajně jsme doufali, že to nebude lego, ale všechno marné. Zatímco jiné děti by jistě výskali radostí a tahali nás od regálu k regálu, Štěpánek jen cedil mezi zuby, že to trvá moc dlouho a vyhlížel oddělení lega. Poté, co v něm strávili půlhodinu a Š si vybral dalšího Hero factory do sbírky, to Ondra psychicky neunesl a šel si koupit pistolku a gumové náboje. Helence jsme pořídili odstrkávací tříkolku a hrající volant (podobný měl Štěpán, ale bohužel se ukázalo, že to není dobrá hračka na písek a ani můj odborný elektrikářský zásah ho nevzkřísil).

Doma se Helence oproti předpokladům nepovedlo namočit ruce do dortu (skleničku od šampusu shodil Štěpán), ani se popálit o svíčku, zato vydatně polila vodou nejdřív sebe a asi o 15 minut později i otce. Mezitím se v pravidelných intervalech vztekala, když měla dojem, že se jí nikdo dostatečně nevěnuje...jo a pak jednou, celkem oprávněně, když přepadla přes řídítka své nové tříkolky. A teď už spí, bohužel nikdo neví, jak ještě dlouho. 

Tak Helenko, přejeme Ti hodně zdravíčka a vydatný, ničím nerušený spánek, který Ti zajistí, že se svych druhých narozenin dožiješ ve zdraví...

Tvoji (velmi) unavení rodiče;-)