Pranostika se letos plní beze zbytku, chodíme oblíkaní stejně jak v prosinci, jen akorát nejsou za dveřmi Vánoce ale první máj:-/ Chtěli jsme jet kempovat, stejně jako loni touhle dobou, ale v noci hlásí 4°C nad nulou, což není ideální teplota, obzvlášť pro dvě děti mladší tří let, které navíc ani nevlastní spacák. Tak zase musíme, bohužel!, do hotelu...ale aspoň bychom mohli vzít s sebou ešus a uvařit si do něj čaj, aby děti nepřišly úplně zkrátka (a do botiček jim nakapu vodu a bundy vyválím v blátě, aby iluze byla dokonalá).
Jinak se nic moc neděje. Strávili jsme hezký víkend v Legolandu, kdy v sobotu jsme promrzli a v neděli se spálili od sluníčka, Helenka už se mohla svézt i na jiných atrakcích než kolotoč s koníkama a kočárem a Zuzanka celkem překvapivě prospala celou sobotu v kočárku a v neděli se nechala celkem spokojeně tahat v nosítku. To se teda moc nelíbilo obsluze atrakcí, tak mě nutili jí posadit vedle sebe i v minivláčku, co jede rychlostí asi 2 km/h. Štěpánek si to užil pěkně, nebál se nikde a tentokrát se s tátou ani nezasekli na horské dráze.
Nicméně jeden bloguhodný zážitek máme a odehrál se včera, kdy jsem vypakovala Štěpánka s Helenkou na bazén. Máme ho pět minut chůze, paráda. Oba svlíknout, ještě to jde, plavky máme pod oblečením. Osprchovat se zvládnou, aniž se porvou a voda dobrá, na rozdíl od všech českých bazénů, se kterými jsem měla tu čest, teplá. Tak se tam asi dvacet minut koupem a jucháme a pak si Štěpán nějak divně krkne a za další vteřinu už blije. Tak ho rychle chytnu a táhnu ke břehu a snažím se to blitíčko trochu zachytit, ale je toho přiliš. Mezitím volám na plavčíka, co sedí na věži, že potřebuju pomoct (druhé dítě v kruhu, nemám už ruce nazbyt) a on tam normálně spí! Ne jako mikrospánek, to by ho to první zavolání nutně muselo probudit, ale prostě jako když ho do vody hodí. Nicméně my potřebujem vytáhnout, no vzbudil se laskavě, až když jsem měla obě děti v zásadě na břehu, ale potom aspoň hrál děsně angažovaného. Štěpán dostal vodu (ne že by se jí před tím nenapil dost) a pak už jsem ho táhla do sprch, protože byl zeblitej od hlavy k patě. Děti teda trochu protestovaly, když jsem jim oznámila, že to pro dnešek budeme muset ukončit. Štěpánkovi se sice udělalo líp, ale myslím, že už by ho tam zpátky nikdo ani nechtěl. Nakonec se ukázalo, že bazén museli úplně zavřít (naštěstí zbývalo jen 30 minut do zavíračky), seběhlo se tam asi pět lidí, kteří se vehementně radili jak na dekontaminaci. To už jsem teda viděla jen přes sklo od skříněk, brala jsem rychle věci a mizeli jsme po anglicku (resp. oblíknout, ponožky, tkaničky, čepičky, tj. mizeli jsme dalších 20 minut). Zpět doma za 50 minut, asi rekord na jednu návštěvu bazénu. PS: Plavčík se mě ještě mezitím jednou zeptal, co Š, tak jsem říkala, že dobrý a že se omlouvám, a on, že to je v pořádku, nic se neděje. Asi byl hodně milej, abych na něj nepráskla, že chrápal ve službě:-))
Žádné komentáře:
Okomentovat