čtvrtek 10. března 2016

Březen - za kamna vlezem

Momentálně by se kamna hodily, jelikož už 14 dní čekáme, až nám maník z British Gas namontuje topení. Tenhle Paul se mi teda vůbec nelíbí, naposled mě zbuzeroval, že nemá kde zaparkovat (to v Londýně snad nikdo!) a pak vyhamtal v mokrých botách až do ložnice (no dobrá, ten prasklý radiátor JE v ložnici) a vůbec nebyl takovej superslušnej, jak je tu zvykem (aspoň u zaměstnanců různých služeb). Taky se tu dneska zastavil pan Šáh, náš domácí, vzal si nějaký dopisy a stejně jako loni touhle dobou slíbil, že nechá spravit plot a profouknout topení (kvůli tomu zřejmě loni popraskaly 2/3 radiátorů). Že prej až bude hezky...jen jestli to v překladu neznamená něco jako "na svatýho Dyndy".
Jinak února jsem si moc nevšimla, že proběhl, strávili jsme ho ne úplně ve formě. Nejdřív mě zklátila horečka, rýma a bolest v krku, což by samo o sobě nebylo nic zajímavého, ale potom se přidala i vyrážka, tak jsem si vzpomněla na spálu, která se objevila u Štěpánka ve škole a objednala se k doktorovi. Byl to takovej mladej hipster a když jsem mu řekla, že by to mohla být spála, tak pravil, že to není pravděpodobný (dostávaj to nejvíc děti do 10 let). Nicméně si zapsal časovou posloupnost symptomů a dokonce se na tu vyrážku i podíval. No a pak, že se mrkne, jaký nemoci se ještě projevujou vyrážkou a jal se něco studovat na počítači (škoda, že jsem neviděla na obrazovku, možná, že praktikuje to samý, co já: diagnóza podle Googlu:-)). Potom se šel ještě poradit s kolegou a nakonec přišel s tím, že je lepší to léčit než neléčit a že mi napíše antibiotika. Výtěry z krku jsou prý neprůkazný (to se teda klidně mohlo ztratit v překladu, co přesně tím myslel, ale jistý bylo, že ho neudělá). A ještě, že mě nahlásí NHS (jakože spála je vysoce nakažlivá), ale nakonec nikdo nevolal, tak mě asi vyhodnotili jako malé nebezpečí pro lidstvo. Když to zhodnotím zpětně, tak fakt, že to nechytla ani H ani Š, je dost zvláštní, ale na druhou stranu mě pak strašně začly svědit dlaně a celé se svlíkly z kůže, což je typický příznak spály. Ondra plynule navázal bolestí v krku (taková ta, co člověk polyká žiletky), tak šel taky k doktorovi, který ho pobouřil, když mu do krku svítil mobilem...a antibiotika mu nedal, že se prý s tím jeho imunitní vypořádává dobře. Mno tak se vypořádával 14 dní a očividně ne úplně, protože tento týden jsem zas převzala štafetu já (ale zdá se mi, že ten náš streptokok slábne:-)).
Do toho měl Štěpánek prázdniny, které jsme ale strávili víceméně doma v teple, akorát jeden den jsme se vydali všichni čtyři (čili já + 3 děti) autobusem do Caterhamu, do jedné herničky s kavárnou. Cesta proběhla dobře, děti poslušně seděly celých 20 minut na sedačkách. A řidič byl neuvěřitelnej - na zastávce jsem si všimla, že už dva kočárky veze, tak jsem ustoupila, že jako čekám na další a on na mě posunkoval, ať nastoupím, tak já posunkuju nazpět, že už jsou tam dva a on zas ať nastoupím. No tak jsme teda nastoupili, což znamenalo, že kočárek v podstatě přehradil autobus na dvě půlky. Ale lidi byli v pohodě, dokonce mi jedna paní pípla kartou, abych nemusela od dětí k řidiči. No a v herničce jsem byla jak v sedmém nebi, děti si hrály, Z spala, já pila kafe a četla časopis, považte!!:-) 
Další týden Ondra letěl pracovně do USA, i když jsem mu prorokovala, že ho nepustí kontrola, páč měl v pasu na jedný stránce syrský vízum a hned naproti ruský:-)) Ale proběhlo to v pořádku a pěkně se nám tam opálil (Los Angeles) a byl spokojený se setkáním s místním týmem i se školením (takový teambuilding, já bych asi zdrhla hned po zadání).
Nám mezitím přijela babička, která dělala všechny ty nepopulární věci, jako vodit ráno Štěpánka do školy, mýt nádobí a přebalovat pos... Helenku. Byla to pohodička, dokonce jsme zvládly i moc pěkný výlet do galerie Tate Modern. Prošly jsme se po nábřeží a Millenium Bridge, daly si hamburgera na Borough Market. A ačkoliv jsme měly docela málo času, tak to všechno dost neuvěřitelně klaplo - Helenka nechytla hysterák, Zuzanka dostala hlad přesně v té nejvhodnější chvíli a ani jsme nějak zásadně nezabloudily:-)) Nikdo se nepokadil, nepoblil, prostě parádní výlet!
V Londýně

Š jako Puss in Boots na Mezinárodní den knihy

Helenka už nejradši běhá sama




Žádné komentáře:

Okomentovat