Květen už skoro v háji

Nějak ty měsíce nestíhám. Petrklíče jsme vyměnili za afrikány, na zimní bundy navršili ty jarní a dětské pletené rukavice patrně zůstanou v kufru auta už navždy. Nějak nemám sílu je vyndat. Do kafe si sypu už lžičky dvě (psst, dělám si instantní) a pomůže mi to akorát včas neusnout, čili ráno dobře připravena na casting do filmu Pride, Prejudice and Zombies (= Pýcha, předsudek a zombie - to fakt existuje!). Záda bych potřebovala namasírovat, nejlépe parním válcem, buď tlačím kočár nebo táhnu dítě na tříkolce, ideálně obojí najednou. Mimochodem tuhle jsem četla článek o škodlivosti sezení (pro jistotu jsem si tedy k tomu čtení lehla na deku), kde probírali, jak dlouhé sezení utlačuje kdejaký orgán a co všechno z toho může být. Tak si říkám, že by někdo měl udělat výzkum, jak působí na lidské zdraví dlouhodobé vození kočárku. Dle mého pozorování takový postižený např. ztrácí schopnost chodit vzpřímeně (ohýbá se k madlu), dělá malé krůčky (aby si nepřerazil nárty o podvozek) a když jde náhodou po ulici bez kočáru, trpí utkvělou představou, že mu něco chybí.
Tolik zhruba k mému rozpoložení. Děti jsou naštěstí zdravé, únavou zdaleka netrpí, Š vstává dokonce dřív než všichni ostatní, aby si mohl bez vyrušování vychutnávat svoje Naštvané ptáky a když se pak odváží přece jen někdo vstát a navrhnout mu odchod do školy, tak se pro změnu v naštvaného ptáka mění on.
Helenka po stopadesáte hodí lžičku na zem, když dojí, ale pak mi zas pomáhá nazout boty, tak kdo by se na ni zlobil, že?
Zuzanka se marně snaží projíst do váhové kategorie svých sourozenců - tj. 9kg+ v šesti měsících. Dnes jsme byly na vážení a 8,92 kg, čili jen těsně. Zatím zůstává v tabulce pro váhový vývoj dívek lapena, ale možná její den ještě přijde a vyskočí někam nad papír.
Ondra jede v červnu na týden na služební cestu - do Prahy!! Čeho já se ještě nedožiju;-)