Hledání domova I.

V pátek Ondra skoro celý den jezdil s Markem (chlápek z realitky, ale než najdeme něco k bydlení, tak s ním patrně strávíme spoustu času v autě, sníme mnoho obědů a vypijeme hodně kafí, čili z něj bude spíš rodinný přítel:-)) po Bromley, což je asi půl hodiny vlakem na Victoria station, kde Ondra pracuje. Viděli celkem 6 bytů/domů, z čehož dva byly drahé, dva divné a jeden byl ve třetím patře bez výtahu, čili jakžtakž by šel jeden, ale nepřesvědčil nás. Očividně si tu potrpí na malé pokoje, chce se mi až říct špeluňky, takže je dobře, že máme ještě malé děti (jedno 80 cm a druhé 110 cm, čili když se poskládají za sebe, tak se krásně vejdou k dvoumetrové stěně).
V úterý by nás Mark měl vzít snad do Suttonu a doufejme, že pochopil jasnou připomínku, že nemá cenu nám nenápadně podstrkovat byty s ne úplně reálným nájmem (jen tak pro zajímavost, jak je na tom místní zhýralý trh s nemovitostmi: za baráček se třemi pidiložnicemi a upravenou zahrádkou zmiňovaných cca 30 min. vlakem od Victorie si řekli v přepočtu 68 tis. Kč/měsíc - pravda včetně energií...). Ondra má v úterý něco neodkladného, čili jsem byla delegována já, bohužel krom Marka pojedou i mé dvě ratolesti, čili to bude jistě velmi klidný výlet!

Minizoo

V nedaleké Zahradě potěšení (česky to zní lépe než prostě Pleasure Garden) jsme našli tzv. City farm. Předpokládám, že jejím hlavním cílem je přenést trochu přírody k městským dětem a ukázat jim, že kráva není fialová (i když tu tam mají jen plastovou) a že maso neroste v obchoďáku, ale než se dostane na talíř, tak chodí a pase se, případně zobe. Naskytl se nám tedy dost neobvyklý pohled na zvířenu mezi mrakodrapy (no dobrá, mezi budovami s více jak 10 patry). Jo a samozřejmě, že jsme zmokli!

Jinak Štěpánek proniká do tajů anglické výslovnosti. Dneska se mě ptal, jak se řekne lego, tak říkám, že se to asi nepřekládá, že zkrátka LEGO, načež mi syn kontroval, že spíš LEGOU (ukázalo se, že to má ze sledování lego příběhů na YT). Helenka naproti tomu neproniká do výslovnosti žádného jazyka, nicméně začala poslední dobou říkat podezřele často "tatatatatata". To Š v jejím věku cvičil pilně "mamamamama", měla jsem to dokonce nahrané na mobilu, než mi to výše jmenovaný, ovšem o dvě léta starší, vymazal:-(
Když jsme u těch mobilů, dnes mi dorazila britská SIMka, takže české číslo bude povětšinou nedostupné. Na druhou stranu SIMka oplývá neomezeným internetem, takže se potkáme tam. Pokud se mi tedy podaří aktualizovat iOs o dvě verze, čemuž hodlám u příležitosti vložení nové SIMky věnovat půl noci.
Jo a Ondra měl dneska k obědu lososa a já květák. Počítám, že jako čtenáři mimořádně vnímaví, jste už touto dobou pochopili, že se u Googlu vaří o dost lépe než u nás doma, čímž tuto kapitolu definitivně uzavírám a nadále už nebudu těmito zásadními informacemi hltit Síť.

Trčíme doma

Tak dneska, dneska...se nedělo ale lautr nic! Helenka má horečky, asi šestá nemoc nebo co, tak jsme byli raději doma. Štěpánek tu už místama doslova lezl po zdi, tak pevně doufám, že zítra už budeme moct ven (samozřejmě dneska ani nekáplo!).
Vlastně něco se přece jen dělo, Ondrovi se povedlo založit účet (nakonec ne u Barclays, ale u konkurence), což každému imigrantovi dodá na sebevědomí. A dostal firemní telefon. A měl k obědu krůtí s brusinkovou omáčkou. No a to je asi všechno, co k jeho práci napíšu, páč zbytek je tajnej (takže mi to pro jistotu ani neříká, abych to náhodou hned nevyblila někam na blog:-))
Dobrou.

Londýnská hřiště

Pokračujeme se Štěpánkem v místní "tour de hřiště" - našli jsme jich v okolí už pěknou řádku a některá jsou fakt moc pěkná. Dneska jsme náhodou objevili "Old Paradise Gardens", což byl mimo jiné i hřbitov, který někdy kolem roku 1890 zrušili, protože byl plný, ale spoustu náhrobních kamenů zůstalo opřeno o obvodové zdi. Čili ve spojení s vodotryskama a dětským hřištěm vskutku bizarní pohled.

Taky nás dost baví obojživelná loď, která shodou okolností najíždí do vody vždycky, když jdeme kolem. Štěpánek pak mává a běží za ní aspoň 50 metrů po nábřeží, dneska jsme ji potkali i cestou domů, tak jsme zas sprintovali, abychom ji viděli vyjíždět ven:-)
Dneska uklízečka fakt dobrý, srovnala i boty! Ondra po příchodu z práci si hned všimnul a ptal se, jestli tu byla, ani na chvíli ho patrně nenapadlo, že bych to mohla uklidit já! Nicméně zásluhy si připisuji též, protože jsem to musela předuklidit, aby se vůbec dostala k podlaze:-)
Ondra druhý den dobrý, ukazuje se ovšem nevýhoda spolupráce s americkými kolegy a to jest, že když se v Londýně pracuje, tak tam se spí a že když oni začínají pracovat, tak tady by se MĚLO chodit domů....

Lambeth Palace

Googlí rodina

Tak Ondra je noogler (čteno "ňůgler"), já jsem spoogler a děti jsou googlets! Něco jako kdyby zaměstnanec České spořitelny byl oslovován Spořitelnovic, jeho manželka Spořitelnička a děti Spořitelňátka...noooo...budiž. Ondra byl každopádně první den nejvíce osloven googlí jídelnou, místem to zaslíbeným, kde je snídaně, oběd i večeře zdarma. Čili si po obědě dal ještě plechovku coly a hrášek s wasabi, zatímco zbytek rodiny si cmudil zbytek mletýho s naředěným kečupem a šesti plátky lasagní;-) Počítám, že dneska si najde cestu i do "coffee lab", kde mají prý krásný kávovar s průhlednými stěnami (a kvůli kterému chotě podezřívám, že tu práci vzal:-)). Jinak měli zatím nějaké úvodní organizační přednášky (spolu s dalšími 20 nooglery), ale už mu byl přidělen i stůl, zatím bez počítače, zato dostal "meka", což ho trochu zaskočilo  (já se ptala, proč ho hned na začátek takhle potrestali!?). A taky už ví, že bude pracovat na systému googlích reklam.

Mraky se stahují nad parlamentem

V pátek a v pondělí bychom se měli jít podívat na nějaké byty, páč nám tady bydlení v Aquariusu vyprší 6.9. a pak už budeme bydlet buď ve vlastním pronájmu nebo v autě (případně pod Lambeth Bridge je tu takový útulný podchod a odpoledne tam i hraje chlápek na flétnu!).

Včera jsme se s dětmi byli projít po nábřeží, Štěpánek uchvácen tu obojživelným autem, tu kýlem lodi narvaným do budovy, o parlamentu prohlásil, proč že je ten kostel postavený na vodě...viděli jsme i kolotoč London Eye (fronta jak blázen, ostatně jako skoro na vše) a hlavně príma hřiště na lezení (prý Slávek by tam mohl jít, prohlásil Š). Završili jsme to jogurtovou zmrzlinou prodávanou v růžovém double-deckeru a na cestě zpět jsme opět zmokli (jak my to děláme??), naštěstí ne tak brutálně, jak naposled.
Dneska v 10:30 sem konečně přišla uklízečka a jak mě viděla ve dveřích, ulekla se, že ještě spíme!????!!!Nechápu, jestli jsem jí přišla málo učesaná, nebo se tu tílka nosí jen na spaní? Každopádně přijde odpoledne, což znamená, že tu budu muset trochu uklidit:-)

PS: Štěpánek: "Mě se stýská po našem domě" Já: "Ale vždyť tam zase přijedeme." Š: "Tak to bychom měli zavolat strážníkům, aby nám ho hlídali."
PPS: Š: "V tý tátový práci dělají profesory" Já: "Myslíš procesory??"

Víkend

Včera jsme měli zas nabitý den. Tentokrát jsme se vydali všanc autobusům, jejichž síť je tak spletitá, že na to musí být 4 mapy, aby pokryly celý Londýn. Na druhou stranu s příslušnými mapami (nebo netem v mobilu) se v tom lze i vyznat a všechno to funguje. Asi až moc dobře: kamera v busu, která přenáší 4 různé pohledy na veřejnou obrazovku...mnoo, nevím, jestli se mi to až tak líbí. Je to zřejmě kvůli tomu, aby každý včas viděl, že ten šéfík s turbanem vyndavá z tašky bombu.


Navštívili jsme Greenwich se slavnou lodí Cutty Sark (přístupná od hlavy až k patě), Námořní muzeum (tam už byl Štěpánek nemilosrdně vyhnán od dřevěného jeřábu, kterým nakládal jutové pytle na bárku) a Královskou observatoř. Nejenže je nultý poledník na nádvoří placený, ale ještě se na fotku s ním stojí asi 30 m dlouhá fronta! Vyřešila jsem to mazaně a vyfotila se o kus dál, kde ten samý poledník rozděluje ty samé polokoule, akorát to není s výhledem na město. Štěpánek se fotit odmítl, ale pak dostal málem hysterický záchvat, když nemohl pochopit, proč jsem se tam fotila já a poledník jsme řešili ještě u večeře.
Dneska od rána hnusně, tak jsme tak různě odpočívali a vařili z těch asi 6 surovin, co zrovna máme v ledničce. Po obědě jsme se vydali metrem (v centru cyklistický závod, autobusy nejezdily) k Buckinghamskému paláci, vylezli ze stanice, prodrali se houfem cyklistů načež jsme zmokli během minuty tak, že jsme volně pokračovali k nejbližší stanici metra a odjeli nazpátek domů. Byla jsem ráda, že jsme tou dobou už byli na volném prostranství, páč ten dav kolem závodu pod náporem větru a deště najedou zaječel a rozběhl se. Odpoledne už bylo líp, tak jsme testovali místní nejbližší park a večer už svítilo sluníčko!

PS: Helenka má už pěkně vidět dole druhou jedničku!
PPS: Nikdy si nepořídíme stůl se skleněnou deskou!!
PPPS: Podařilo se mi spustit pračku se sušičkou a všechno vylezlo čisté, suché a dokonce i ve stejných velikostech.

První den

Štěpánek se poměrně často dožaduje návštěvy "muzeja", proto jsme se mu rozhodli dnes dopřát opravdu vrchovatou porci v Muzeu vědy (a techniky - bych přeložila). Cesta zahrnovala cestu metrem s přestupem a já se v duchu zařekla, že budu radši chodit všude pěšky (haha!). Nevím, jestli má cenu to popisovat, kdo v Londýně byl, tak asi tuší. Prostě si vezměte pražské metro, počet linek vynásobte 3,6 krát, počet stanic 4,8 krát, počet přepravených lidí 1,8 krát (to je dost divné číslo, myslím, že by to mělo být tak 10 krát), šířku nástupišť a chodeb a tunýlků vydělte 3 krát (to už je vlastní odhad) a máte to! A dneska tam bůhvíproč bylo i strašné vedro...
V muzeu jsme strávili asi 4 hodiny, víc už se skutečně nedalo:-) Zbytek dne jsme prožili na dětském hřišti vybudované na památku princezny Diany v Kensington Gardens. Kolem pirátské lodi se hemžily děti celé škály barev pleti (no, možná fialové a modré chyběly) a angličtinu tam člověk moc nezaslechl...tak nevím, jak to dopadne s mým předsevzetím tahat Štěpánka po pískovištích, aby se naučil anglicky. Minimálně by se ale mohl trošku vzdělat ohledně národnostních odlišností - na letišti viděl zaměstnance v turbanu a dotazoval se, co tam dělá ten šašek v autě...

Takže nabitý dětský den - a stejně nám už těsně před barákem Štěpánek vynadal, proč kupujeme sušenky, že on je nemá přece rád (byl velmi unaven:-)).

PS: Jen dovětek ohledně vybavení našeho "Aquarius House", včera jsem se skutečně asi 4 minuty snažila vypnout světla v obýváku - je tu na ně celkem 8 tlačítek. Když jsem pak vlezla do sprchy a viděla tři páčky bez jakéhokoliv náznaku k čemu by každá z nich mohla sloužit, polil mě studený pot. Ale nakonec jsem to rozluštila.