Návštěvy

To byl zase disaster! Minulou sobotu jsem pozvala na kafe sousedy Grahama a Suzie a jala se za tím účelem vyrábět dezert. Myslím, že celkem uvědoměle jsem zavrhla bábovku, protože míra rizika, že se nevyklopí správně, byla prostě příliš vysoká. Vsadila jsem na svůj oblíbený tvarohový koláč, kterýžto peču s úspěchem už mnoho let a u sousedů nehrozilo, že by jím byli už přejedeni.Všechno šlo výborně, až na drobný skluz a fakt, že jsem opomněla velikost plechu. Čili těsta jsem měla mnohem víc, než bylo bývalo vhodné na plech nalít, ale s myšlenkou, co se může stát, jsem to všechno naprala do trouby. Bohužel jak koláč malinko nakypěl, tak se začal vyklánět z plechu a posléze i padat, takže ve chvíli, kdy sousedi zvonili u dveří, byl dům plný kouře, jak se přepadající těsto pálilo na dně trouby. Nicméně jsou to velmi milí lidé, tak se snažili dělat, že je vše v pořádku a koláč nakonec i snědli a i říkali, že byl dobrý. Já ho ochutnala až večer a nutno říct, že spálený sice nebyl, ale poměrně dost nakouřený - ale na to tu musí být zvyklí, skotská whisky se přece vyrábí z ječmenného sladu sušeného kouřem z rašeliny (praví Wikipedie)...takže to byl podobný postup. Graham se pak ptal, jestli je to nějaký typický český moučník - přiznala jsem, že tedy ne, ale stejně jsem se v duchu omluvila všem výtečným pekařkám, které znám, že tu dělám takovou antikampaň! Nicméně už jsem vymyslela, jak to udělám příště - počkám, jestli se ta bábovka vyklopí a pak budu teprve někoho zvát! Ale popovídali jsme si pěkně, měli s sebou i babičku, která je skutečná anglická lady, jak z nějaký detektivky (jen klobouk asi zapomněla doma).

Další návštěva se nesla v podobném duchu (rozvařené kuře, mrkvovo-zázvorová polévka, která byla spíš zázvorová než mrkvová), ale Kožarovi mě jednak už delší dobu znají, takže nemají přehnaná očekávání a druhak jsou coby vytížení rodiče rovněž příznivci hesla, že nejlepší jídlo je to, co uvaří někdo jiný. Probrali jsme všechno od A do Zet a ještě zpátky a děti si tu místama i pěkně vyhrály. Mám pocit, že Adélka se Štěpánkem (dělí je 6 týdnů) jsou už od malička dost podobné nátury, takže když se pak ukázalo, že nějaká kostička z lega je klíčová pro stavbu jak jednoho tak druhého, vypukla málem třetí světová válka. Štěpánek ječel, jak smyslů zbavený, co dělala Adélka tedy přesně nevím, protože jsem musela Štěpána zavřít do vedlejšího pokoje, jinak hrozilo, že ji na místě zardousí. Asi za deset minut už si spolu zase pěkně stavěli. Klárce se moc líbila Helenka, mám pocit, že jakékoliv cizí dítě se k ní chová něžněji než vlastní bratr ("Kdyby Helenka byla chlapeček, mohl bych si s ní hrát a nemusel bych shánět kamarády v parku!").

Babi s dědou, Štěpánkem a HMS Belfast

Kožarovi pokračovali v pátek dopoledne na návštěvu do svého předchozího působiště a my jsme odpoledne přivítali dědu s babičkou, kteří přiletěli na víkend až z Pleteňáku. V podstatě celý kufr měli plný proviantu a oblečení a hraček pro děti - babičce se podařilo sehnat pro Helenku kalhoty a tepláčky, které jsou jí dobře kolem pasu, což jsem považovala za úkol v podstatě nemožný! V sobotu jsem byla s Helenkou doma, zatímco zbytek absolvoval dálkový pochod ulicemi Londýna. Ono totiž v pátek mezi návštěvami jsem ještě hodinu čekala u doktora (objednaná na čas!), aby mi dali antibiotika na opět se navrátivší zánět prsu, hurá! A Helenka aby nezůstala pozadu si pořídila nachlazení a v noci v pravidelných intervalech střídala hysterický pláč s kašlem, za který by se nemusel žádný laryngitik stydět. Oběma nám ale sobotní klid (?) na lůžku (???) prospěl, tak jsme se mohly v neděli připojit k výletu na Chartwell, rodinné sídlo Churchillovic rodiny. Počasí nám přálo, tak jsme zvládli i piknik. V neděli odpoledne jsme opět osiřeli, ale já už se těším na tento pátek a šestidenní dovolenou v Česku!!

Piknik u Churchillů