Tak se nám to slibně rozjíždí...
V pátek si nesl Štěpánek ze školy papír, o kterém jsem si mylně myslela, že je to výkres, patrně padesáté hasičské auto tento rok, ovšem omyl, šlo o Incident/Illness Report Slip (volně přeloženo jako Zpráva o nehodě/nemoci). Na formuláři se psalo, že upadl a poranil si koleno, což bylo léčeno vlhkým obkladem, po první pomoci se zotavil dostatečně na to, aby mohl zůstat ve škole...měl zkrátka na noze modřinu (jednu z mnoha).
A dneska mi volali dopoledne ze školy, že Štěpán měl incident s nějakým chlapečkem (kamarád Andrej, očividně se z něj klube pěkné kvítko) a že je opravdu, ale opravdu rozrušený, že to vypadá na panický záchvat a jestli to už někdy měl. Když jsem ho chtěla k telefonu, tak už zase brečel, tak jsem tam přijela (autem, samostatně!). Seděl chudák v nějaké kanceláři s paní učitelkou a zástupkyní a krabicí lega (asi ho už odhadly) a vypadal dost zdrchaně. Nakonec to bylo zhruba, jak jsem si myslela - Andrej ho nechtěl někam pustit, Štěpán se na něj rozčílil a jak na něj asi všichni začali mluvit a on nikomu nerozuměl, tak se nemohl uklidnit a začal popadat dech a už z toho byla scéna. Když jsme došli k autu, tak už byl zase ve své kůži a myslím, že do večera na to zapomněl. Mezitím jsme ovšem vedli dlouhý psychoanalytický rozhovor na téma, co udělat, když mě Andrej zase nebude chtít pustit do hradu.
Takže už jen trnu, co se stane příště. Na druhou stranu nějaké potíže se zkrátka čekat musí. Když vezmu, že by mě prskli na 6 hodin denně někam, kde bych jim rozuměla sotva dvě slova, tak bych asi byla opravdu, ale opravdu rozrušená v jednom kuse.
PS: Vtipná historka na závěr, Ondra nám večer vyprávěl, že ho nadřízený v práci pochválil a Štěpánek na to: A co ti řekl? Good boy? (= něco jako hodný/šikovný chlapec, tak jim říká učitelka, když třeba hezky pozdraví).
Žádné komentáře:
Okomentovat