Stavím se zásadně proti importu cizích svátků do naší země, nicméně, když jsme sami do cizí země exportováni, tak se mi zdá naopak pěkné, se k takovému svátku připojit. Obzvlášť pokud nezahrnuje bití kohokoliv rákoskou (ano, správně, Velikonoce mi leží v žaludku).
Takže už předminulý pátek jsme se vydali s dětmi (kam jinam než do Teska) pro dýni - vzala jsem tu největší, co tam měli a poněvadž by to byl pro Valco (=kočárek) patrně smrtelný náklad, nesla jsem ji v tašce na předloktí až domů (já doufám, že mi děti jednou aspoň zalejou kytky na hrobečku:-)). Štěpánek si vybral kostým Draculy, byl sice na 7-9 let, ale vzhledem k absenci rukávů či nohavic jsem ho s typickým "aspoň mu vydrží" koupila. Z přehršle dobrot pro koledníky jsme vybrali pořádný kyblík s gumovými pavouky, netopýry a jinou havětí.
A v pátek 31. jsme konečně dlabali dýni. Štěpánek se na to hrozně těšil, ale jako skoro všechno, ho to po deseti minutách přestalo bavit. Opětovnou pozornost nabyl, až když jsem vzala do ruky nůž a začla vydloubávat oči (dýni). Zato Helenka pomáhala - neustále ožírala okraje. Dýňáka jsme vyzdobili náramně, myslím, že rozhodně nejlíp v celé ulici (nikdo jiný totiž dýni nemá, nebo aspoň ne před barákem). Štěpánek pak ještě zcela samostatně vyrobil papírového ducha.
Měli jsme rande s Andrejem, který by jistě coby rumunský patriot, kostým Draculy ocenil, ale bohužel měl Štěpán takový kašel, že jsem ho k nikomu na návštěvu, byť s maskou přes ústa, brát nechtěla. Tak jsme v předsíni zapálili svíčky a čekali na koledníky. Když nikdo nešel, tak jsme se aspoň vydali, Štěpánek v přestrojení, na nádraží tátovi naproti. Štěpánek cestou vystrašil omylem cizího pána, ale on byl fakt Ondrovi dost podobnej, na chvíli zmátl i mě. Pán tu hrůzu hrozitánskou přežil ve zdraví a tátu jsme nakonec potkali taky. Zašli jsme aspoň koledovat (Trick or Treat) k našim oblíbeným sousedům. Štěpánek sice krásně zařval, ale už se nezmohl na nic jinýho, ale i tak ho Suzie pochválila, že je "amazing". Dostal pytlík bonbónů a mohl dostat ještě jeden pro Helenku, ale tvrdě odmítl (občas má takový zkrat, že se na vás i naštve, když mu chcete něco dát).
Nakonec ještě přišli dva starší koledníci, kteří úspěšně předstírali úlek před malým Drakulou, a ještě asi další 3 menší, ale až v osm a to už Štěpánek ležel v posteli. Podtrženo sečteno, Štěpánek byl spokojený, zbylo nám asi 20 pytlíků s pavoukama (což rovněž přispělo k jeho spokojenosti, protože
je mu jasné, že je asi bude muset sníst sám) a z dýně jsou dva litry polívky!
Žádné komentáře:
Okomentovat