Trochu začala docházet témata do blogu, tak jsem si říkala, že je potřeba to trochu oživit a načerpat nové podněty. A takové těhotenství a porod v UK je ideální příležitost, jak se opět trochu víc ponořit do zdejšího systému.
Mám sice výhodu, že těhotná jsem víceméně potřetí, čili už trochu tuším, co je šíjové projasnění, kdy se má dělat a že je dobrý začít jíst kyselinu listovou hned od začátku, nicméně systém péče o těhotné v Británii není zrovna téma mé diplomové práce. Čili jsem se objednala u praktického lékaře (GP), jakožto instituce, kde se má začít s veškerými potížemi, které vám nevyřeší v Tesco-lékárně. Pozvali mě za tři neděle, což hrozilo zameškáním důležitého ultrazvuku, čili mi poradili, ať se do Croydon University Hospital objednám sama. Velkým překvapením bylo, že se místo telefonování dalo vyplnit formulář a ještě větším překvapením byl fakt, že asi za 4 dny se dostavil výsledek a přišly hned dva zvací dopisy - jeden na ultrazvuk a jeden k midwife (=přeložila bych asi jako porodní asistentka).
Takže zpět: GP, dokonce to snad byla i doktorka se mě vyptala zběžně na základní údaje stran porodů, otestovala moč a poradila mi, že je dobré si před konzumací ovoce a zeleninu mýt a není dobré sníst víc jak dvě plechovky tuňáka týdně. Vyzbrojena těmito informacemi jsem si ještě nechala odebrat krev a za 4 dny hurá na sraz s midwife v Croydonu.
Byla sobota čtyři odpoledne, areál nemocnice dost prázdný a kilometry chodeb trochu děsivé, resp. nevypadaly zrovna jako z Nemocnice Chicago Hope, spíš jak z té Na kraji města. Midwife po mně chtěla znovu vzorek moči, ale když se mi chystala odebrat krev, tak to už jsem trochu zpozorněla...načůrám jim, kam chtějí, ale odběry krve teda zrovna moc nemusím, No a ukázalo se, že mě chtěla nechat testovat na ty samé věci, co kolegyně před 4 dny a že má dokonce už v počítači k dispozici některé výsledky. Inu, líná huba, v tomto případě, díra v ruce navíc! A pak mě další hodinu zkoušela z angličtiny, kapitola U lékaře. Bohužel se neomezila na flu a headache, ale chtěla vědět, jestli jsem měla někdy trombózu, poruchu ledvin, jater, štítné žlázy atd. atp. Zaujala mě ale zejména dotazem, zda jsem někdy měla infekci - to jsem jí odpověděla, že snad každý někdy měl něco jako rýmu, ale patrně chtěla vědět, jestli mi třeba neamputovali nohu z důvodu otravy krve nebo tak něco. Další vypečená otázka na matku dvou dětí byla, zda jsem někdy byla u gynekologa. To jsem si teda neodpustila jí vysvětlit, že u nás má každá žena svého gynekologa a dost z nich k němu chodí třeba i jednou za rok. Tak uznale pokývala hlavou, že je to dobrý. Chtěla se vlastně zeptat na to, zda jsem vážněji gynekologicky nestonala a vzhledem k dostupnosti specialistů tím neměla patrně na mysli nic menšího než rakovinu děložního čípku, nebo co už tady člověku musí být, aby ho viděl gynekolog. Pak mě ještě změřila, ale vzhledem k rozdílu našich výšek odečetla 170 cm, jak jsem se později dočetla, což je špatně hned o 10 cm a tudíž i BMI vyšel méně lichotivě. Nicméně vzhledem k tomu, že mi právě vyplnila těhotenskou průkazku, a ne přihlášku do modelingové agentury, nechala jsem to být. Taky až ex-post jsem se dočetla, že se mnou diskutovala téma ranních nevolností a jak s nimi bojovat, což teda pravda nebyla, ale stejně nevím, co by mi řekla, co nevím a co by náhodou fungovalo! Asi 1,5 hod. návštěvu Croydonu jsem zakončila na trhu, kde se mi podařilo ulovit za 1,5 libry 8ks pořádně zralých mang - to bylo radosti na Starém Bělidle!!!
Mimochodem dotčená nemocnice se dříve jmenovala Mayday (patrně podle Mayday Road, která zcela jistě souvisela s telegrafistou z Croydon Airport, který v roce 1923 vymyslel volání o pomoc "mayday"), ale lidi jí přezdívali May die (=může umřít), což není úplně lichotivá přezdívka. Ale rozhodla jsem se jim svěřit oba naše životy, protože to jinde podle komentářů a hodnocení nebude o moc lepší a tam, co rodila Kate mě asi jen tak nepustí (navíc v centru Londýna, tam se prostě zaparkovat nedá!).
Teď netrpělivě vyhlížím pozvánku na další ultrazvuk, kde bychom se měli dozvědět, jestli naše třetí dítko, které se má narodit v půli listopadu, bude chlapeček nebo holčička. Štěpánek si už od posledního pokusu vytrvale přeje chlapečka a už je dokonce domluvený s Andrejem, že když to bude holka, tak mu ji přenechá a sám si ji prý může i pojmenovat. Andrejův tatínek tomu nasadil korunu, když Štěpánovi za holku slíbil deset liber, čímž se teď synáček doma ohání, jaká je to výhodná směna. Takže, drobečku, pro své vlastní dobro, buď radši kluk!;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat