Shodou okolností popisuje proporce našeho momentálního obydlí i proporce naší nově rozšířené rodiny. Zuzance byly včera 4 týdny a my stále hledáme postupy a rutiny, jak zajistit hladký chod tadytoho "rodinného byznysu". Ondra má taktéž rodičovskou dovolenou (až do Vánoc), což situaci poměrně usnadňuje zejména při vodění Štepána do školy (ten jediný z nás každý den někam musí) a jiných aktivitách, kdy není třeba vypravit zbytečné množství dětí, vezme se zkrátka jen to, kterého se akce bezprostředně týká a ty další zůstanou doma se zbylým rodičem. Trošku problém nastává, když zbylý rodič (jako např. já včera) trpí nějakou chorobou (např. úporným průjmem) a je upoután na lůžko (případně na jiné místo v domě), čímž se stává nejenže nepoužitelným v kategorii rodič, ale navíc se ještě přesune do kategorie dítě, protože na zbylého rodiče klade požadavky.
Nejobtížnější částí dne je večer, kdy je potřeba děti pokud možno umýt, převlíct a uspat v méně než 2 hodinách. Jinak celodenně tvrdě spící Zuzanka se probudí přesně ve chvíli, kdy jdu koupat Helenku, ta odmítá usnout při rozsvíceném světle, což naopak vyžaduje Štěpán, čili sladit všechny jejich potřeby dá fušku. Za ty čtyři týdny jsme ovšem nabyli jistých zkušeností, jako např. že není dobrý nápad H v pyžamku nechat koukat na Z, jak se koupe, protože první jmenovaná v nejbližším nestřeženém okamžiku převrhne vaničku (naštěstí ještě bez dítěte) na koberec a sebe, samozřejmě. Ona je vůbec poslední dobou taková expertka - tuhle o půlnoci se poblila, seděla v postýlce, hleděla na to dílo a když jsme vešli, tak prohlásila: "fuj" a potom asi půl hodiny opakovala: "Elinka pobíla". A když se mi podařilo za dva dny konečně vyprat a usušit veškeré lůžkoviny, tak se poblila pro velký úspěch znovu! Ale jinak je to docela pohoda, jen ve velmi výjimečných případech řvou více jak 2/3 dětí a dokonce jsme, myslím celkem úspěšně, absolvovali společný výlet do Winter Wonderlandu v Hyde Parku (myslím, že jsem o tom psala loni - vánoční trhy křížené s Matějskou poutí). Nechali jsme tam letos o dost víc peněz, protože Štěpánek se přestal tolik bát výšek a i Helenka se začala dožadovat nějaké pouťové zábavy (v jejím případě ale zůstalo jen u labutí, co se houpaly a jezdily dokola). Já jsem po nucené přestávce způsobené těhotenstvím zatoužila taky po nějakém adrenalinu, ale hořce jsem litovala, protože jsem několik dlouhých vteřin myslela, že umřu (z toho přetížení a následného stavu beztíže) a hned potom jsem myslela i na chudáka dítě. Dítě ovšem vypadalo o dost zdravěji než já a pravilo, že dobrý!
Též jsem měla možnost zmapovat, jak se vyvíjí schopnosti matky, pokud jde o různé činnosti u kojení. U prvního dítěte je třeba si sednout do křesla, vypodložit polštáři a pak důležitě kojit - maximálně se zvládne zapnout telka. U druhého dítěte už je třeba trochu pokročit, čili kromě zapnutí telky už se čte staršímu dítěti kniha, případně píše mail (zatím jednoruč) a na polštáře už se kašle. Při třetím dítěti už se nesedá jen do křesla, ale kamkoliv, kde se zrovna pohybuje n-1. dítě, které je potřeba dozorovat a kromě čtení a psaní mailů už se druhou rukou nalévá mlíko (z kanystru o 4 pintách to jde dost blbě!!), vysazuje dítě na záchod (aby ho po deseti minutách neúspěchu zase sundal), přebaluje, oblíká (zatím jsem v tréninku) a ty polštáře uklízí z podlahy, aby o ně náhodou někdo nezakopl;-)
Pokud jde o vztah mezi sourozenci, zatím to vypadá tak, že Štěpánek si mimina nevšímá, pokud ho neruší zvukovými projevy (tj. řevem nebo škytáním) a Helenka miminko miluje a doslova by ho láskou sežrala. To se projevuje tak, že kdykoliv mimi spí, tak H do něj začne šťourat a pokračuje tak dlouho, než mimi začne plakat, což mi běží důležitě oznámit. A pokud se mimi kojí, tak není lepší metody, jak projevit svoji lásku, než miminku masírovat hlavu! Nicméně to všechno dělá s tak neskrývaným nadšením nad tou živou panenkou, že není možný se na ni zlobit...
Tak tak nějak to tu momentálně vypadá, naše intenzivní fáze rodičovství, a je to pěkný (a hlavně si nekazit výhled kusy svršků, lega, papírů a pastelek, co se tu neustále všude možně válej a já mám pocit, že už v životě nepřestanou).
Žádné komentáře:
Okomentovat