Tchánovci museli aktivovat obě svá auta, aby všechny naše zavazadla dopravili na letiště (=2 batohy, 2 kufry, 2 menší baťohy, 1 příruční kufr, autosedačka, kočárek a Štěpíkův baťůžek na lego a lízátka). Let proběhl dobře, krátili jsme si čas jídlem (L+O+Š) a ožíráním bezpečnostních instrukcí (H). Při pohledu na taxík, co nám byl nabídnut do cílové destinace, jsme trochu zaváhali, ale nakonec se ukázalo, že zvláštní uspořádání (batohy seděly vedle řidiče a vzadu byly 3 a 2 místa naprosti sobě) by dovolilo přidat ještě kánoj a 4 spací pytle.
Ondra jenom občas poznamenal, že je rád, že to neplatí (za tu cenu bychom se patně vlakem dostali z Prahy do Bratislavy a nazpátek) a Štěpánek byl rád, že jede poprvé taxíkem (Helenka ožírala visačku z letiště a pak začla brečet).
Taxikář nás vysypal na břehu Temže, kde jsme se šťastně shledali s naším "apartment managerem", který nám pobral i pár kufrů a zavedl nás do našeho nového bydliště (pouze pro další měsíc!) ve třináctém patře.
Jediný výraznější problém se ukázal vzápětí, Helenka nemá kde spát. Místní manželské lůžko je skutečně jen pro ty páry, co jsou schopni strávit noc víceméně propleteni do sebe, natož aby se jim někam vešlo ještě dítě, jak jsem plánovala. Čili k nám náš manager vyslal večer maníka s dětskou cestovní postýlkou. Poté co s ní zápasil půl hodiny, odešel, že je asi rozbitá a že přinese jinou. A řekl "nashle"- Asi půl hoďky poté, co ta, co jí měla sloužit, usnula, dorazil znovu a už teda sukces! Mezitím Ondra našel v myčce špinavý pekáč a naš pocit luxusu rapidně klesá.
Máme za sebou už i nákup v obchoďáku, který jsme si, jak za starých časů, museli odnést v rukou/na zádech/v kočárku (PS: koš u Valca má mnooohem větší nosnost než 5 kg:-)) a večeři, takže se dá říct, že mise pro tento den splněna na výbornou. Tak teď už jenom najít ten stálý pronájem a Štěpánkovi školku...ale jak nás znám, tak asi zítra půjdem k někomu na návštěvu;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat