Helenka měla dneska svátek, pročež jsem se rozhodla, že jí koupím něco na sebe a zároveň se zbavím tiku v oku, protože jsem už aspoň týden nic pořádného nenakupovala (jídlo se samozřejmě nepočítá a plínky jsou chabá náplast). Mnooo, musím říct, že dnešní zážitek mě z touhy po nakupování vyléčil aspoň na měsíc! Neznalá místních poměrů jsem se vydala s dětmi na Oxford Street, kde se ukázalo, že sídlí snad všechny hadrové řetězce světa a minimálně půlka toho světa se je tam vydala v pondělí ve tři nakupovat. Zatáhla jsem nebohé děti do Primarku, kde jsme bojovali mezi regály o holý život. Helence v kočárku ušlapání naštěstí nehrozilo a Štěpánka jsem křečovitě svírala, páč tam se ztratit, tak ho najdou až po inventuře. Oblečení naházené na zem, rej lidí všech barev pleti, fronty na desetipřepážkové pokladny, prostě peklo! Štěpánek za odměnu měl jít do hračkářství, ale našli jsme jen jedno - cestou kolem banky, která měla ve zdi 5 bankomatů a u všech stáli lidi - ale takové trapné Walt Disney. Cesta metrem nazpátek taky vydatná, ale byla jsem na sebe pyšná, když jsme se nakonec vynořili přímo pod Big Benem. Štěpánek pak šel s Ondrou na vytoužené "strašidelné muzeum" - London Dungeon: Rozparovač, Sweeney Tod a podobná čeládka a já s Heluš domů (a zmokli jsme, to už tu dlouho nebylo:-)).
Abych nezapomněla, naše domácnost je již na cestě, a to díky obětavé babičce Pleteňácké, která dohlížela na práci stěhováků, hledala zapomenuté artefakty a ještě přitom stihla ostříhat meruňku!
A zde u příležitosti svátku naší nejmladší uvádím výstavu fotografií inspirovanou zvětšujícím se rádiem malé plazivky s názvem
Helena a její prostor:
Žádné komentáře:
Okomentovat