Purley má 72 000 obyvatel (to číslo je nám povědomé, že?), centrum sestává z asi 3 ulic plných obchodů, z čehož odhadem 1/3 jsou holiči a 1/3 realitní kanceláře. Kousek je i bazén a Tesco, čili je to dobrý místo, pokud člověk nerad žije u čtyřproudové dálnice a zároveň sice ve výstavní čtvrti, odkud je to ale dvě míle kamkoliv "mezi lidi". Jo a výhoda z největších, máme to (budeme to mít) asi 3 minuty na nádraží a tamodtud je to vlakem 25-30 min. na nádraží Victoria, což je v podstatě střed světa (aspoň já to tak vnímám dle množství lidí, které se tam okolo hemží a také dle nevýslovné hrdosti s jakou říká ampliónová paní v metru: "This is Victoria":-) A taky tam poblíž pracuje Ondra). A ano, koleje vedou přímo za zahrádkou a ne, vlaky nemají v noci přestávku (možná by i měly, kdyby to nebyla trasa, co vede přes letiště Gatwick).
Takže abych se vrátila na začátek: přijeli jsme do Purley, já se teda podívala, kam že se to mám nastěhovat a pak jsme měli schůzku s majitelem, který se s námi chtěl seznámit, aby věděl, co jsme zač. Myslím, že jsme se mu dost líbili (aspoň teda tvrdil, že chce tam mít rodinu), zato on se teda vůbec nelíbil nám a zvažujeme jestli nezahájit kontraakci a jak si on bude proklepávat nás, tak si proklepnout i jeho. Čekala jsem nějakého Angličana v obleku s telefonem u ucha jak zrovna jde z nějakého bussinessu a on přišel Pákistánec (Ind?), u ucha neměl lautr nic, místo obleku nějaký tepláky a v teniskách díru! A začal říkat něco o tom, že nám tam tu pračku dát nemůže nebo co. Pak se s ním ten realiťak začal bavit, patrně urdsky, což jsem si právě vygůglila za předpokladu, že to byli Pákistánci. No, na chvíli si člověk připadal jak v jiné části světa. Nakonec teda, že spotřebiče budou a v úterý (zítra je svátek) by se to mělo zase pohnout kupředu. A já zjišťuju, že přece jen jisté hluboko zakořeněné předsudky v sobě mám, protože jsem se nemohla ubránit jistému pohoršení z toho, že si nás bude takovej barevnej chlapík v teplákách prověřovat, jestli jsme dost dobrý bydlet v jeho(!?) domě. A tu směsku lidí, kterou člověk potká v centru Londýna....jsme u nás pramálo zvyklí na kulturní diverzitu. Přijde mi to až legrační, tuhle jsme stáli u stánku na kafe, před náma dvě Arabky, jedna se ptala cosi chlapíka za náma, což byl Rus a ten, co to kafe dělal měl taky silný, blíže neidentifikovatelný akcent. Nebo v busu, přistoupí černoška, něco zběsile mele arabsky do telefonu, vedle sedí šikmooká paní se stejně šikmookým dítětem a za náma se baví dva španělsky. Čili když potkáte bílýho rodilýho Brita je to spíš výjimka. Nicméně už mám i takových setkání vícero. Např. všichni realiťáci ze středy + rodinka z Leedsu, co se jim hrozně líbila Helenka + postarší pár, co hledal Nine Elm Street.
Poslední socio-ekonomický postřeh z posledních dnů: byty bez schodů se nepronajímají, ty se kupujou a majitelé v nich sedí a nehnou se a pronajímají jen ty, co otevřete dveře a bez dalšího varování už stojíte na schodech, nemáte si kam odložit boty, kabát, kočárek, nákup a mají nejlépe ještě dva tři schůdky mezi obývákem a kuchyní. Ty slušnější to mají taky, že ty schody nejdřív vylezete a pak teprve otevřete dveře, ale prostě schody jsou všude a výtahy nikde! (Je to asi daný těma všudypřítomnýma řadovkama, je tam prostě jeden byt dole a jeden nahoře) A samozřejmě čím schodiště užší, tím lepší, to asi nemusím zdůrazňovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat