Jen hlupák si přeje čaj cestovatelů

Touhle větou mě ráno přivítal syn, neodtrhávaje oči od telefonu, na kterém mu běží Ninjago, zdroj obveselení i studnice moudrosti, jak vidno. Dokážu ocenit absurdity všedního dne, jen houšť.
Byla tu za námi naše oblíbená letuška, večer si napsala o adresu a odpolednu už seděla na gauči, jela hodinu a půl z Heathrow a o půlnoci nazpět a nemrkla okem (dalo se to tušit: už v deseti si sama uměla ohřát párek). Obdivuji jí a bojím se, že už se nikdy nenechá spoutat hranicemi jednoho státu.

Helenka též rozšiřuje své hranice, jeji bratr se musel opevnit, aby mu nesnědla všechno lego - bohužel víc než to lego ho momentálně baví opevňování, což zahrnuje i skákání po polštářích a po gauči, což zahrnuje pády na nejrůznější části těla.

Postele (pokoje) rozdělené na dva suverénní státy...

A další z absurdit všedního dne: z televize zmizely všechny stanice BBC, čili když si chceme pustit zprávy večer, tak jedině na Al Jazeera...:-)

PS: Zaplatili jsme rezervační poplatek na dům v Purley, čili teď si nás budou ještě prověřovat, pak zaplatíme 2 nájmy a poplatek realitce a potom s trochou štěstí dostanem klíče (do toho izolepou přelepeného zámku)