Sliby se maj plnit

Štěpís v ráji

Vědoma si všech včera ve stresu vyslovených slibů, jsem už od rána pouštěla synátorovi seriály Lego Ninjago a Legendy Chima (hrajou tam místo lidí legáčci) a odpoledne absolvovala s dětmi cestu přes půl Londýna (no dobrá, možná 1/10) do nákupního střediska, kde sídlí ten největší obchod s legem v Anglii. Pokud by se někomu náhodou zdálo, že je někdo z naší rodiny na legu závislý, tak skutečně není daleko od pravdy...V obchodě měli všechno od opovrhovaných Lego Friends (růžové, čili pro holky!), přes všechny výše uvedené roboto-ninjo-samurajské příšery až po modely Minicoopera a  řadu Architects (šikmá věž v Pise nebo Opera v Sydney). A výbornou vychytávku - obrazovku před kterou se postavilo dítě s krabicí, nějaký skener ji načetl a kromě obrazu dítěte s krabicí se na obrazovce objevil už rovnou postavený dotyčný model, třeba vrtulník, který mu začal lítat kolem hlavy.

Štěpánek si nakonec vybral (k svátku, který jsem mu přeurčila na ten Helenin) lesnické auto hned se dvěma kmeny k opracování! Celou cestu zpět (= 40 min busem) se s krabicí mazlil a tvrdě odháněl sestru, která se mu jí snažila ohlodat. A vzhledem k tomu, že ještě následoval třicetiminutový pochod na tu správnou stranu Temže a dorazili jsme až v sedm, tak toho moc postavit nestihl a to znamená spoustu zábavy ještě na další den (aspoň půl, plíííís!!!).

PS: S bydlením se to nějak protahuje, majitel, co nás chtěl vidět má čas až v sobotu, tak možná ještě stihnem prohlídku jednoho "holuba na střeše". Aspoň prý máme karty k účtu (velmi mě potěšilo množné číslo, které Ondra použil, když mě o tom informoval).