Motovýlet

Dneska jsem tu poprvé řídila a hned defekt! Normálně kolo prasklo! Bohužel se tak stalo dost brzo potom, co jsem narazila do obrubníku, aby se to dalo svést na náhodu :-(( Moc nevím, jak se to vlastně stalo, nějak jsem se zkrátka nevešla na silnici. Je to prostě velké auto! Helenka se dá přebalit v kufru a krásně se tam vejde a kdo zná našeho Helíse osobně, tak ví, že to už o velikosti prostoru leccos vypovídá.
Choť zachoval dekórum, kolo bleskurychle vyměnil (potom, co jsme asi deset minut hledali rezervu, páč tam, kde normálně bývá, má Zafira 6. a 7. sedadlo) a ještě mě chlácholil, že gumy byly stejně sjetý a že se tudíž musí pořídit všechna čtyři nová kola. Nicméně teda na otřesnosti zážitku to moc neubralo, navíc pořád mi někdo vjížděl do cesty (i když tam objektivně neměl co dělat), do toho se začlo stmívat a při parkování za mnou stála fronta aut, tak jsem si ve stresu přidupla brzdu místo spojky (která tam není). Prostě všechno se spiklo, znáte to. Děti už byly taky nevrlé, naštěstí na Štěpánka zabere spolehlivě nějaká ta mobilní zábava a na Helenku mlíko - doma spořádala ještě 1,5 misky kaše a při přebalování se vysmívala kohoutu na radiátoru.
No tak snad to byl na dlouhou dobu poslední problém. Přeju mnoho šťastných kilometrů nám všem a dobrou noc;-)

PS: Ještě další věc mě trochu uklidňuje...že to asi máme s bráchou dědičný:-))
PPS: A doufám, že Madla s Honzou si nestihli k Zafiře vytvořit nějak extra silný vztah, protože až si přečtou, jak s tím autem zacházím...