Mám radost! Štěpánkovi nabídli místo ve škole s honosným názvem Harris Primary Academy v Kenley. Méně skvělé je to, že je to 20 minut ostré chůze po rušné silnici, ale to neva, hlavně když už začne, konečně si najde kamarády, po kterých tak touží, bude procvičovat angličtinu a třeba se zase naučí oblíkat si ponožky (poslední výmluva, proč mu to nejde je, že má lepkavý nohy!).
Je to skutečně základka, tady děti od 4 let můžou chodit do tzv. Reception class, což si překládám jako nultý ročník. Většinu času si hrají, ale mají též krátké bloky, kdy začínají s matematikou a písmenkama.
Už zítra máme schůzku s paní ředitelkou (má pro změnu italské příjmení:-)), zájem mé ratolesti mě vybičoval i k telefonátu (předali si mě asi jen tři lidi, samostatný příspěvek o telefonování coming soon!), což je nejvyšší stupeň hrůzy, který ve zdejší komunikaci rozlišujeme (1. stupeň - mail - bezbolestný, 2. stupeň - osobní kontakt - jak s kým, ale dá se, 3. stupeň - jak s kým, ale obvykle děs). Podle předběžného průzkumu je to škola nová, mají krásné uniformy (což se o všech říct nedá, potkávám tu jedny obzvlášť nešťastné děti v tmavozelených svetrech a hnědých sukních...brrr) a hřiště a okolí taky vypadá pěkně. A pro mladší pěti let mlíko zdarma!!
Štěpánek se podle všeho těší, jen se musí říkat školka nebo předškola, slovo "škola" ne, protože na tu je prý ještě malej. Uniforma mu prý nevadí, tak jsem zvědavá, až dojde na lámání chleba.
Zatím začal chodit na angličtinu (je to spíš takové doučování angličtiny a matematiky), celkem ho to baví, i když naposled tvrdil, že ne a nechal se obměkčit, až když jsem mu slíbila, že až bude mít 12 ještěrčích kartiček (dostávají za odměnu), tak mu koupím vůni do auta.
Byli jsme se též podívat v takovém dětském klubu při kostele. Já si pěkně pokecala, Štěpánek bohužel méně, protože osazenstvo bylo minimálně o rok mladší. Helenka byla taky spokojená, ožužlala všechny padesátkrát ožužlané hračky, tak jen doufám, že nechytla nic super exotického. Závěrečný "song time" obsahoval jen jednu písničku o Bohu.
A já včera večer poprvé po šesti týdnech opustila bydliště bez dětí, šla jsem si odpočinout od matkování na hodinu aquaerobiku do místního bazénu (máme ho asi o 1,5 min dál než nádraží, čili asi 4). Předcvičovala statná černoška, která mi hrozně připomínala jednoho herce, na jehož jméno si samozřejmě nevzpomenu a když řvala takovým tím afroakcentem "faster/harder", tak mi to bůhvíproč přišlo hrozně vtipný. Jo a bezpečnost tu berou smrtelně vážně - než cvičitelka dorazila, shlíželi na nás z vysokých židlí hned dva plavčíci...ale to by chtělo vidět, bazén asi poloviční, co je v Kladně, vevnitř 12 lidí, povětšinou důchodců, zabraných v družném hovoru a vůbec se nepokoušející plavat natož se topit a nad tím ti dva soustředění plavčíci.
Žádné komentáře:
Okomentovat