Máme naše věci v Purley, jsme definitivně přestěhovaný! Dnes tedy poslední noc na Vauxhallu. Odpoledne jedeme pro auto, takže nás čeká první jízda vlevo zas po dlouhé době. Dům začíná vypadat přívětivěji s měsíc opuštěným kufříkem lega, vlastními vařečkami a kávovarem. Jdu hledat slivovici...
PS:Co je potřeba si označit nejpečlivěji? Cé je správně! Nože...aby se daly otvírat ty další krabice:-( Klíčem to zkrátka není ono..
UPDATE: Odpoledne jsme skutečně dorazili do Horshamu, kde bylo už měsíc zaparkované auto, které jsme koupili (éé, vlastně ještě ne:-)) od kamarádů z Kladna, kteří se akorát stěhovali z Anglie zas někam jinam. Auto stálo kousek od jejich bývalého domu a hlídal ho jejich soused, vitální důchodce Mike (je mu asi 80). Byl krásný slunný den, čili seděl na lavičce, v panama klobouku a na iPadu sledoval nějaký koncertní přenos z Bernu. Dali jsme si s ním limonádu, probrali sousedy, zážitky nedávné i 40 let staré, Ondra absolvoval lekci řízení a jeli jsme nazpět. Děti raději vyčerpáním usnuly, což bylo jejich jediné štěstí, páč kdyby začaly ječet do toho zmatku (všichni jedou vlevo, kruháče objížděj taky zleva, na dálnici se předjížděj pro změnu zprava, v autě je volant na špatné straně a k dovršení všeho tomu chybí řadicí páka), tak asi přijdou o kejháčky:-)
Aby toho nebylo málo, tak jsme se po vybalení různých překvápek, které jsme našli v autě (mj. hrnce, konvice, vysavač, jed na mravence, náplň do zapalovače a pytlík něčeho, co zatím nevíme k čemu to je) vrhli do spárů nedalekého Croydonu. Je to docela veliký město a baterky v navigaci po čertech málo! Naštěstí děti stále spaly...baterie vydržela, takže jsme nakonec našli cíl cesty - paní, co prodávala na inzerát krásný stůl a 4 židle za 35 liber (to nám přišlo málo i na Aukro poměry). Paní byla trochu divná, ale zboží splnilo naše představy a dokonce se to při troše kombinatorických schopností (jé, já už slyším ty matfyzáky - tak prostě při troše šikovnosti), krásně věšlo do auta. Je pravda, že Helenka se pak celou cestu snažila olízat jednu z noh od stolu, která ji trčela přes sedačku, ale doufám, že se jí to nepovedlo (nebo to snad ani nechci vědět). Baterka nakonec přece jen došla, ale naštěstí až ve chvíli, kdy nám křižovatky začly být povědomé. No a stůl sedne jak ulitý a dokonce se hodí barvou i ke krbové římse, čili dnešek můžeme prohlásit za úspěšný!
UPDATE: Odpoledne jsme skutečně dorazili do Horshamu, kde bylo už měsíc zaparkované auto, které jsme koupili (éé, vlastně ještě ne:-)) od kamarádů z Kladna, kteří se akorát stěhovali z Anglie zas někam jinam. Auto stálo kousek od jejich bývalého domu a hlídal ho jejich soused, vitální důchodce Mike (je mu asi 80). Byl krásný slunný den, čili seděl na lavičce, v panama klobouku a na iPadu sledoval nějaký koncertní přenos z Bernu. Dali jsme si s ním limonádu, probrali sousedy, zážitky nedávné i 40 let staré, Ondra absolvoval lekci řízení a jeli jsme nazpět. Děti raději vyčerpáním usnuly, což bylo jejich jediné štěstí, páč kdyby začaly ječet do toho zmatku (všichni jedou vlevo, kruháče objížděj taky zleva, na dálnici se předjížděj pro změnu zprava, v autě je volant na špatné straně a k dovršení všeho tomu chybí řadicí páka), tak asi přijdou o kejháčky:-)
Aby toho nebylo málo, tak jsme se po vybalení různých překvápek, které jsme našli v autě (mj. hrnce, konvice, vysavač, jed na mravence, náplň do zapalovače a pytlík něčeho, co zatím nevíme k čemu to je) vrhli do spárů nedalekého Croydonu. Je to docela veliký město a baterky v navigaci po čertech málo! Naštěstí děti stále spaly...baterie vydržela, takže jsme nakonec našli cíl cesty - paní, co prodávala na inzerát krásný stůl a 4 židle za 35 liber (to nám přišlo málo i na Aukro poměry). Paní byla trochu divná, ale zboží splnilo naše představy a dokonce se to při troše kombinatorických schopností (jé, já už slyším ty matfyzáky - tak prostě při troše šikovnosti), krásně věšlo do auta. Je pravda, že Helenka se pak celou cestu snažila olízat jednu z noh od stolu, která ji trčela přes sedačku, ale doufám, že se jí to nepovedlo (nebo to snad ani nechci vědět). Baterka nakonec přece jen došla, ale naštěstí až ve chvíli, kdy nám křižovatky začly být povědomé. No a stůl sedne jak ulitý a dokonce se hodí barvou i ke krbové římse, čili dnešek můžeme prohlásit za úspěšný!
Uvítala bych fotku stolu v autě :-D
OdpovědětVymazatTeda Luci, na ty Tvé články se děsně těším.. :) vždy se pobavím.. a mimo jiné..přeju hodně štěstí při zabydlování domečku.. :)
OdpovědětVymazatGabča: Hehe, tak na fotku teda morál už nebyl:-)) Ale deska byla na dva kusy a nohy to má dost zvláštní, takové dva podstavce a každý má trojnožku s kolečkem (to právě olizovala Heluš)
OdpovědětVymazatMíša: Děkujuuu!!